28.května 2016, LIENZ

28.května 2016, LIENZ. 71 let od tragédie Kozáků, vydaných Angličany Sovětskému Svazu na smrt. Tragédie, o které se léta mlčelo, tragédie, během které byly vyvražděny tisíce Kozáků, kteří se vydali na cestu za svobodou, aby zde, v tak nádherném místě, nalezli smrt.

Vzpomínalo se u Památníku generála Helmutha von Panwitze, který, ač mohl zůstat v anglické zóně, nabídku nepřijal a zůstal se svými Kozáky. Po krátké panychidě jsme přešli most přes Drávu na hřbitov Kozáků, který vznikl péčí města Lienz. Vloni zde byla otevřena kaple, zásluhou nezměrného úsilí V.P.Melichova a jeho přátel. Položili jsme zde věnce, rozsvítili svíce, účastnili se mše za všechny zavražděné Kozáky a jejich rodiny.

Vloni jsme věnovali na oltářík, věnovaný zavražděným dětem Kozáků dřevěného koníka, letos Pražské Jezulátko. I ostatní dárky byly dojemné, a od loňského roku jich mnoho přibylo.

Na toto výročí strašlivé, neodpustitelné tragédie se sjíždí poklonit se obětem Jaltské dohody Kozáci z celého světa, potomci obětí, přátelé. Aby se nikdy nezapomnělo na jednu z nejtemnějších skvrn násilné repatriace ohromného množství sovětských občanů na konci druhé světové války. Desítky jich spáchali raději sebevraždu, než aby se vrátili, i když to pravoslavná víra zakazuje. Generál Krasnov prohlásil: Bůh Vám to promine, je lépe vzít si život, nežli se vrátit do pekla stalinského režimu. Další tisíce byli zavražděni v okamžiku vstupu na sovětskou půdu, do zóny jejich pravomoci. A další zemřeli za otřesných podmínek v sovětských koncetračních táborech. A toto se dělo za chladnokrevného přihlížení britských úředníků a politiků, kteří se podíleli na jejich strašlivém osudu, díky Jaltské dohodě.